Hluboko v lesích, kdesi na pomezí Akka a drsné přírody blízkovýchodní izraelské džungle, rozprostírá se Napoleon hill, místo, kde se francouzský vojevůdce, milovník dobrého vína a krásných žen střetl s Araby. Arabský temperament a horkou krev však nezdolal, na což jsou místní domorodci dodnes velmi hrdí. K tomuto počinu byl na místě vybudován prostorný lesopark se spoustou míst k sezení i lezení. Manipulace s otevřeným ohněm povolena, takže hurá na buřty! Oproti tomu v samotném srdci historického Akka, blízko jedné z nejkrásnějších mešit ve městě, stojí domek s modrými okny (Barsham), který je skrz na skrz prošpikován vůní grilovaného masa a shawarmy. Velmi milá obsluha zaručuje příjemný pobyt u stolu plného všelijakých dobrot, takže povolit opasky a vyhrnout rukávy hodně vysoko je téměř nutností! Výběr je opravdu velkorysý - grilované kuřecí, krůtí, hovězí či jehněčí maso na mnoho způsobů, včetně jatýrek a srdíček. Nepřeberné množství čerstvých sezónních salátů (stálicemi jsou tabbouleh, fatoush, několik variant zelného salátu nebo klasický z rajčat a salátových okurek) a domácí nakládané zeleniny (z méně známých například vodnice nebo plněné baby lilky). Samozřejmě nechybí ani pomazánky z cizrny (hummus) a grilovaných lilků (baba ghanoush), nebo omáčky z manga či sezamu. V nabídce najdete také čerstvé ryby a mořské plody z nedalekého přístavu. Co ale toto místo povyšuje na vyšší level, je výborná shawarma. 60 kg šťavnatého masa točícího se na rotačním grilu (stejnou výbavu, ovšem v daleko menším měřítku, uvažuji pořídit si i do domácího prostředí). Hotové maso se postupně odkrajuje pomocí speciální pilky na velmi tenké proužky. A věřte mi, škoda každého kousku, který padne vedle. Už odmalička mám ráda vůni jehličí a praskavý zvuk dřeva. Ráda se k těmto věcem vracím, nabíjí mě energií a naplňují pozitivním pocitem. Vrací mě ve vzpomínkách hodně daleko, kdy jsme jako malé děti vedly polní války, nebo se snažily ukrýt v lánech s kukuřicí. Ovšem nejtěžší byl noční pobyt na krchově, postrach každého malého vesničana. V tu chvíli končila veškerá legrace a nastala muka. Kdo noční procházku vydržel, stával se oblíbencem a vůdcem party. S rodiči a sousedskými usedlíky z vesnice, kteří se velmi rádi zúčastňovali podobných her, chodili jsme téměř s týdenní pravidelností opékat buřty nebo grilovat kuřata. Basa piv naložená na dvoukoláku zaručovala noční nevšímavost rodičů a stále se zvětšující prostor herního pole. A samozřejmě i tajnou ochutnávku nedopitých a odložených láhví pěnivého moku, po kterém rostla odvaha i síla. Větší přírodní akce jako výlov rybníka, hon na srnku nebo místní zábava slibovaly noční akce téměř až do ranního kuropění, ale o tom až jindy... V batohu halál párky (without pork meat), nějaká ta zelenina, ovoce a oříšky. Děti natěšené a já snad ještě víc. Nezastavilo nás ani třicetistupňové horko či otravný hmyz, který pomalu mizel s prvním kouřovým signálem. Ale všechno má své pro a proti. Kouřový odér mísící se s vůní škvařící se uzeniny přilákal místní šelmy, divoké kočky, které nás z bezpečné vzdálenosti nebezpečně pozorovaly. Párky chutnaly stejně dobře jako před lety, opečené křupavé špičky jsem si vychutnala až nakonec, přesně tak jsem to dělávala jako malá holka. Umouněné a mastné tváře mých potomků dávaly jasně najevo, že i je to baví. Po dobrém jídle a menší siestě nastal čas her a bláznění. Ve městě tak jen lehká procházka kolem mešity a přístavu, ale v lese, navíc v lese, kde je dokonce i hřiště, na které mohou i dospěláci, se nedá jen tak chodit se založenýma rukama za zády. Takové místo chce trochu akce a pohybu! Špinaví a zválení jsme se ve večerních hodinách vraceli zpět domů. Hergot! Škoda, že po cestě nebylo pole s kukuřicí...
4 Comments
Ležím na gauči, poobědová siesta láká k přemýšlení, a tak mi hlodá v hlavě, jak lidské pokolení, tvorové to nejvyšší, konzumují a škatulkují potravu na to, co - mám rád a na to, co mi nechutná. Chutě se různí, člověk je stvoření rozmarné, ovšem v obživě má jasno. Je zajímavé, že se člověk nesoustředí spíše na to, které palivo mu dá více benefitů. Přeci jenom, tělo je nástroj značně složitý na to, abychom mu podstrkovali nechutné náhražky a konzumní umělotiny. Takový nástroj si zaslouží slušnou dávku vnitřní i venkovní péče. Teprve potom bude vrnět jako kocour a pracovat na plný výkon. Někdy mám pocit, že se věnuje podstatně více péče venkovnímu vzezření. Důležitá je vizuální podoba, obal, náplň není zas až tak podstatná. Člověk je svým vlastním zajatcem. Chtělo by to vyskočit z vyjetých kolejí a dát se vlastní cestou. Ale je to vůbec možné? Každodenní masáž medií a cool životního stylu koluje v žilách stejně jako heroin. Tváří se přívětivě, působí teple, ale když se zakousne, zuby má sakra ostré. A nedej Bože, pokud jdete proti proudu. Budete za pořádného exota. Když to spojím s vírou... V islámu existuje spousta zajímavých pouček o tom, jak být dobře živ a zdráv. Pokud máte doma olivy (olivový olej), za'atar (směs sušených bylin, sezamového semínka a koření sumah), med a datle, nebudete nikdy závažně stonat ani hladovět. Olivový olej slouží nejen k přípravě jídla, ale také k masážím, kloktání nebo k úpravě vlasů či vousů. Med je univerzální sladidlo, léčí nachlazení a problémy s trávením. Datle a olivy prý obsahují všechny důležité látky potřebné k přežití. A pokud hledáte univerzální všelék, najdete ho v černém kmínu. Zajímavý je zákaz konzumace vepřového masa. Toto maso bývá označováno jako nečisté, neboť pašík spořádá naprosto všechno (i své vlastní výkaly), nemá potní žlázy a je přenašečem zárodků mnoha nemocí. Tímto zákazem ovšem u masa nekončíme. Méně známo je, že muslimové nemohou konzumovat také maso oslí nebo ve většině případů také maso koňské. Chov a zabití zvířat je v islámu také velmi specifické. Zvíře by mělo být v bezstresovém a prostorově dostačujícím prostředí s dostatkem potravy. Za zvíře zabité předepsaným způsobem je považováno pouze to zvíře, kterému bylo podříznuto hrdlo velmi ostrým nožem a víceméně vykrvácelo. Za zmínku určitě stojí Koránem doporučovaná konzumace ryb a mořských plodů, velbloudího a jehněčího masa i mléka. Velbloudí mléko neobsahuje kasein a betalaktoglobulin, je tedy vhodné i pro alergiky. Co se týká tuků, vhodný je olivový olej, přepuštěné máslo (ghee) a přepuštěný jehněčí tuk (samneh). Důležitou složkou v islámské kuchyni je i koření, ovšem také i to má svá omezení. Je zakázano používat muškátový oříšek, který má ve větší míře omamné účinky. Stejně tak je nemožné používat alkohol. Důležitou roli ve stravě muslima hrají pravidelné půsty. Jedná se o půsty úplné, kdy se od úsvitu do soumraku nepříjímá žádné jídlo ani tekutiny. Člověk se musí vyhnout také pomlouvání, nadávání a veškerým intimnostem. Důvody nejsou pouze fyzické, ale také duchovní. Půst by měl nejen vyčistit tělo a mysl, ale také naučit pokoře. A hlavně! Správný muslim jí vždy pouze pravou rukou, nikdy nejí dosyta a jídlo neukončuje něčím sladkým... Mozek dnes produkuje o trochu víc serotoninu a má k tomu dobrý důvod, existují totiž zprávy, které fungují lépe než válium. Na začátku jsem byla trochu skeptická, měla obavy, ale nějak jsem věřila, že je to to pravé ořechové. Navíc primal/paleo pro mě byla obrovská výzva, což já ráda. Teď se potvrdilo, že jsem vyšlápla správným směrem. Posuďte sami...
Arabský svět bez cukroví je jako moře bez vody. Zkrátka a dobře, Arabové sladké milují. Preferují ořechové, sezamové či datlové. A datlové koláčky jsou toho důkazem. Neobejde se bez nich žádná větší událost či oslava. Zajímavostí těchto koláčků je absence cukru, což je v arabském světě, který se v cukru téměř topí, opravdu rarita. Důvodem je použití sušených datlí jako náplně. Datle jsou sami o sobě hodně sladké, tudíž tento nedostatek krásně vyrovnají. Tradičním nástrojem, který se při přípravě používá, je speciální dřevěná a ozdobná formička, do které se vtlačí kousek těsta naplněného náplní. Formičkou se bouchne o stůl, čímž se koláček uvolní. V období po měsíci ramadánu, kdy se slaví islámské svátky, tak bylo téměř v každém okně slyšet klepání a bouchání. Dnes se používá i ruční zdobení, což je časově daleko náročnější. Koláčky se dělají buď z mouky nebo krupičky (semoliny). Na krupičkové koláčky je nutné připravit si těsto den předem, aby krupička trochu povolila. Na 1 kg krupičky se použije 600 g tuku. Směs se rukama pořádně promne a nechá do druhého dne odpočinout. Pak se ke směsi vmíchá trocha mahlabu a mastixu. Mahlab jsou drcená semena třešně sv.Lucie a mastix je pryskyřice z pistáciového keře. Nakonec se přidá voda z pomerančových či růžových květů. Jako náplň se používají na masovém strojku umleté sušené datle, většinou Medjoul. Vzniklá pasta se zjemní rozpuštěným máslem a ochutí čerstvě mletou skořicí, hřebíčkem a anýzem. Doporučuji vám tuto pastu vyzkoušet, je vynikající. Určitě najde uplatnění i jinde. Jak začít a hlavně, kde začít? Byl to propařený týden, ovšem s čistou a jasnou hlavou. Dnes vás provedu arabskou svatbou, islám necháme chvilku stranou a budeme tančit a zpívat. Taková svatba má sice pár pravidel, ale každé to pravidlo říká, že si v podstatě můžete dělat, co chcete. Zní to bláznivě? Stejně jako celý arabský svět :o). Co je ale důležité, musíte se od začátku obrnit opravdu velkou dávkou trpělivosti, neboť na takové svatbě není nikdy nic včas a v předem domluvenou hodinu. Arabové to zkrátka neumí. Pak nastává chaos, všichni všechno dlouze řeší, což produkuje velmi úsměvné situace. Arabská svatba u nás trvá přesně týden. Prvních šest dní slaví ženich a nevěsta odděleně, každý po svém. Od nás to byl mužský, o to víc zařizování, neboť svatbu chystá a financuje právě ženich. Je potřeba nachystat věno pro nevěstu, připravit prostory pro svatebčany a zajistit veškeré pohoštění. Dům ženicha se rázem mění ve skladiště, kde je hlava na hlavě. Každý, kdo má ruce a nohy, přiloží ruku k dílu (rodina, známí, sousedé). Tu atmosféru mám ráda. Osobně jsem byla u přípravy tabbouleh, kdy se krájelo asi padesát svazků hladkolisté petržele a u pečení datlových koláčků, které voněly tak ukrutně, že jsem prostě neodolala. Z toho plyne pravidlo číslo jedna: Na arabské svatbě zapomeňte na veškeré diety, primal/paleo, whole30 a podobné věci! Budili by jste podezření, že vám nechutná. Pokusy o vysvětlení, že jste na primal/paleu, by zřejmě tvrdě ztroskotaly a vysloužily by si nechápavé ťukání na čelo. Každý večer se ženské osazenstvo vrhá do víru tance. Při tónech arabských svatebních písní pohupují boky a vyzývají na taneční parket. Večer začíná společným tancem ženicha a jeho matky. Sedící účastníci tleskají a brebentí. Mezi náma, téma hovoru se často stočí k hodnocení celkové úrovně večera. Zda bylo jídlo chutné a v dostatečném množství, zda přišli všichni, kdo měli přijít, zahalené ženy kritizují nezahalené a naopak. Z toho plyne pravidlo číslo dvě: Na arabské svatbě všechno a všechny chvalte, odejdete spokojeni! Menu Pečené kubbeh (kořeněné mleté hovězí s bulgurem) Salát tabbouleh Smažený borek (variace listového těsta plněné sýrem, masem) Různé cukroví a dezerty (datlové koláčky, sahlab, krupicový koláč Basbousa, sezamové řezy) Čerstvé ovoce Poslední, sedmý den svatby je nejnáročnější. Připravují se a zdobí prostory, tentokrát dům ženichova strýce, kde je prostorný dvorek, kam se vejdou všechny čtyři stovky pozvaných. Na místní poměry taková menší veselka. Přiváží se pronajaté stoly, plastové židle, plastové talíře, příbory, kelímky. Zřizuje se provizorní kuchyně vybavená obrovskými hrnci a plynovými hořáky. Za plotem se do řady staví hned několik grilovacích zařízení. Pravidlo číslo tři: Pokud na arabské svatbě nechcete oddělat hned několik plastových příborů a chcete se v klidu najíst, přineste si svůj! Polední menu Arabský tatarák (syrové mleté hovězí s bulgurem sypané dušeným jehněčím masem s cibulí) Oříšková rýže s masem Domácí jogurt Nakládaná zelenina Po obědě začíná taneční promenáda. To se na velký a ozdobený kulatý tác položí složený oblek ženicha (mnou vyžehlený a upravený), který postupně koluje z ruky do ruky po celém parketu. Tác se drží nad hlavou a všichni tleskají a výskají. Potom ženicha usadí na židli uprostřed parketu a může začít holení (k tomu hraje píseň k dílu přímo určená), což se většinou zvrtne v pěnovou vánici, takže pokud nechcete být zasněžení od hlavy až k patě, raději stůjte pěkně v bezpečné vzdálenosti. Když je ženich oholen, oblékne si oblek a nastává loučení se svobodou. To znamená, že se rozloučí s rodinou, následuje dlouhé objímání, polibky i slzy. Ženy výskají, tleskají a tančí. Ženich odjíždí vyzvednout si nevěstu a celé odpoledne společně věnují fotografování se v exteriérech (na pobřeží, na promenádě, v historických částech města, atd.). Tím polední oslava končí a může začít příprava na večer. Pravidlo číslo čtyři: Pokud chcete být na arabské svatbě IN, pořiďte si nové šaty, výrazné líčení a hodně vysoké podpatky! Večer budete za hvězdu! Kolem osmé večer se začínají scházet hosté. U vchodu stojí nevěsta a ženich se svými rodiči. Příchozí hosté rodině gratulují a předávají finanční dary. Podává se večeře. Večerní menu Grilované maso (kuřecí na jehle, domácí jehněčí klobásky, kebab) smažený borek (variace listového těsta plněné pikantní směsí) zeleninové saláty pikantní omáčka s harissa pastou sezamová omáčka tahíni pomazánka z cizrny - hummus pečivo čerstvé ovoce cukroví a dezerty Po večeři mezi svatebčany vtančí ženich s nevěstou. Tančí mezi všemi stoly, každého vítají a obdarují úsměvem. Tím začíná večerní zábava a přehlídka. Všichni pěkně na parket, zesílit hudbu a rozvlnit boky...noc je ještě mladá!! Pravidlo číslo pět: Na arabské svatbě si střihněte aspoň jeden tanec s nevěstou! Půlnocí svatba končí a začíná méně příjemná povinnost, úklid. Pro ženicha s nevěstou nastává svatební noc, kdy poprvé ulehnou na společné lože. Přejme jim jen to nej!!! Mabrúk!! Primal/Paleo je cesta, životní styl, odříkání a někdy i pokušení. Je to návrat ke všemu dobrému, na co lidé zapomněli. Je zarážející, že to, co by mělo být pro člověka automaticky přirozené a instinktivní, potřebuje být obhajováno a podloženo důkazy. Když si mé okolí poprvé všimlo, že jsem změnila své stravovací návyky, první otázka, která je napadla, byla: A co teď vlastně jíš? A víte, co je na tom to nejlepší? Že ti, co se nejvíc ptali, už v tom jedou taky. Takže pozor, Primal/Paleo je hodně nakažlivé :o). Vždycky, když jdu někam na návštěvu, kde odmítám různé sladké drobnosti, stočí se konverzace ke stylu stravování a především ke konzumaci pečiva. Starší generace se zasní a se slovy...jo, to byl tenkrát chleba...vzpomíná na léta dávno minulá. Pohybuji se v arabské společnosti, kde je jídlo vždy na prvním místě, hlavně pita (chlebové placky), kterou Arabové používají místo příboru. Pita se podává k snídani, doplňuje oběd i večeři. Dokonce i svačina se neobejde bez chleba. No řekněte, znáte někoho, kdo si banán zabalí do pity? Také se mě všichni neustále ptají, jaké změny pociťuji, co je lepší, co je horší, takže tady je menší seznam. Už si pomalu začínám připadat jako nějaký vzorek experimentu, každý si mě prohlíží od hlavy až k patě a čeká, že bez chleba zkolabuji :o))). Co mi Primal vzal
Co mi Primal dal
Primal/Paleo neuznává mouku jako jeden ze zdrojů obživy. Ale proč, když mouku lidé konzumují ve velkém už odnepaměti. Z mouky se vyrábí chléb i pečivo, bez kterých by si normální smrtelník neuměl představit ráno, den, měsíc nebo, nedej Bože, rok.. Církev dokonce označuje chléb za dar Boží. V jistých dobách byl chléb používán i jako cenné platidlo. Podle starého slovanského zvyku byl host vždy vítán chlebem a solí. Tímto gestem se návštěvě projevovala úcta. To všechno dohromady znamená, že chléb vždy plnil docela zásadní roli v životě člověka. Ovšem není chleba jako chleba! Jeho stavebním prvkem je beze sporu mouka, na tom se shodneme všichni. No a právě tady je kámen celého úrazu. Mouka se vyrábí z obilného zrna. Samotné zrno se skládá ze tří částí:
Už na první pohled je zřejmé, že nejkvalitnější a pro lidské tělo nejlepší budou obal a klíček. Jenže! Pár chytrých hlav se dalo dohromady a usoudilo, že budou využívat pouze jádro, a tak vznikla bílá mouka - bez živin, vitamínů a vlákniny, s velkým množstvím lepku a škrobu, a tím pádem jednoduchých cukrů. Důvodem pro tento počin byla hlavně trvanlivost mouky. Kvantita na úkor kvality! Dříve se obilné zrno mlelo celé, většinou mezi mlýnskými kameny, kterým se říká žernovy. Ovšem rozemleté klíčky v jádrech obsahují oleje, které nemají dlouhou životnost a kazí se, žluknou nebo plesniví. Proto mají celozrnné mouky krátší dobu skladování. Mleté celé zrno není také pro oko to pravé ořechové, výrobky z něj nejsou tak dokonale nadýchané a hebké. Proto vznikly válcové mlýny, které všechny části zrna dokonale oddělí a na konci procesu zůstane jen bílá mouka, dokonalé lepidlo pro střeva plné jednoduchých cukrů, které se, jak známo, vstřebávají ihned do krve a nutí slinivku vyplavit více inzulínu, což má za následek nestabilní hladinu cukru v krvi. A problémy jsou na světě - diabetes, obezita, srdeční choroby, alergie, nespavost, bolesti hlavy, nadýmání, problémy s trávením. A výrobci bíle mouky tleskají a farmaceutický průmysl si mne ruce. Na první pohled by se mohlo zdát, že by vše vyřešilo používání pouze celozrnné mouky. Jenže! V dnešní době plné genetických úprav, šlechtění, chemických postřiků a pesticidů je obilné zrno samo o sobě dost znehodnocené. Navíc kratší trvanlivost takové mouky zvyšuje její cenu, což nejsou ochotni všichni přijmout. Řešení je na světě, nejezte mouku. Ze svého jídleníčku vyřaďte všechny obiloviny a výrobky, které je obsahují. Jde jen o zbavení se zvyku, který v sobě nosíme zakódovaný už od kočárku, kdy jsme poprvé statečně sami okusovali rohlík. Já vím, asi se ptáte: A na co si budu mazat máslo? Prostě na nic! Obiloviny nahraďte čerstvou zeleninou, ovocem, vejci, masem, oříšky..snídejte polévky. Hlady neumřete. Maximálně zhubnete, zbavíte se pocitu nadýmání, plného žaludku, hladu, potíží s trávením. To už za zkoušku stojí, co říkáte? inspired by internet anglicky:
|
Kategorie |